Před dvěma tisíci lety ještě nebylo vidět ovesná pole
zdobící horizont severovýchodního Skotska. Když tam však Římané v 1.
století n. l. dovezli oves, aby se postarali o své koně, nevědomky zaseli do
půdy "národní dědictví".
Této obilovině se ve Skotsku od pradávna dařilo díky perfektním pěstebním podmínkám jako je dlouhé denní světlo, vydatné srážky a kyselá půda. O skotském ovsu už existují po staletí legendy, které jsou hlavně spojované s ovesnou kaší.
Kaše (oves vařený ve vodě nebo mléce) byla tradičně základem snídaně, vařeným v jednom obřím hrnci pro celou rodinu. Každá lžíce se nořila do samostatné misky mléka nebo smetany pro extra chuť. Zbytky z ranní kaše se pak nasypaly do vyložené zásuvky, kde se nechaly vychladnout, připravené k nakrájení na plátky jako doprovod k večeři. I když se na kaši již nespoléhá jako na primární prostředek k nastartování skotského dne a velký železný hrnec už možná není středobodem moderních domácností, tento zvyk je stále v zemi zakořeněný.
Na podzim je dokonce každoročně mistrovství světa ve výrobě kaše, kde se potkávají v malé vesnici Carrbridge na vysočině milovníci tohoto jídla i z dalekých zemí, jako je Ghana, Pakistán nebo Indonésie.
Ve Skotsku však nejde jen o kaši. Historicky se v domácnostech také pekly ovesné koláče neboli bannocks, které reprezentovaly naději, lásku a oslavu po celý rok. Farmářské rodiny speciálně dodnes připravují Beltane bannock, ovesný koláč vyrobený u příležitosti galské verze festivalu May Day na začátku léta. Koláč je součást rituálu, který má přinést štěstí pro nadcházející sezónu. Tradice říká, že lidé stáli kolem ohně a nabízeli kousky bannoku, nejprve duchům, aby požehnali a ochránili jejich úrodu a zvířata, a pak všem škůdcům a predátorům, kteří by mohli způsobit škodu.
Ovesné placky byly také skvělým způsobem, jak doplnit energii na cestách. Legendy jsou plné příběhu o vojácích, kteří si nosili i kovový talíř, aby si ovesné placky ohřívali nad ohněm. Honáci si zase dělali pokrm z ovsa a z krve dobytka, který se podobal černému pudinku. Oves si brali i rybáři na dlouhou cestu za úlovky, kdy jej hnětli se slanou vodou.
Moderní doba sice trochu změnila skotský jídelníček, ale oves je stále pro mnoho farmářů základní plodinou pro obživu. A stále více se jeho pěstování s ohledem na udržitelnost vrací k původním hodnotám, jako rovnováha kvalitního a chutného produktu s ohledem na dopad na životní prostředí.
Výchozím bodem bylo přetvoření částí země. Spíše než přepracování polí a zbavování je živin, obnova divočiny vytvořila obrovský nárůst biologické rozmanitosti pro oblast, která pomáhá zachovat kvalitu výnosu ovsa do budoucna.
Oves se stává oblíbenou ingrediencí v pekařství, protože dodává chlebu příjemně oříškovou chuť. Z ovsa se dělá i sirup. Módním trendem nejen ve Skotsku je ovesné mléko, které je možná pro nás novinkou, ale ve Skotsku si na něm pochutnávají už po staletí. Ke slovu se hlásí i starší odrůdy ovsa, které měli vyšší obsah tuku a mléko je potom lahodnější.
Zdroj:
https://www.bbc.com/travel/article/20231004-oats-the-humble-grain-that-fuelled-scotland
https://britishfoodandtravel.com/2017/11/28/the-oat-the-heart-of-scottish-food/
Nejen že citron odstraňuje úzkost, zlepšuje imunitu, ale také pomáhá hubnout a zlepšuje trávení. Navíc je osvěžující. V citronové vodě vypijete klidně šťávu ze dvou citronů každá den.
Tato rada rozhodně nezaujme kuchařky, které kupují nejlevnější druh těstovin a doma je servírují s kečupem a eidamem. Samozřejmě nic proti chuti, ale v takovém případě není vůbec třeba něco o těstovinách vědět.
Když překročí konzervy "životnost" a datum na obalu už je prošlé, nejspíš je v obchodě už nekoupíte, ale když při úklidu spíže narazíte na zapomenutou zásobu konzerv, rozhodně nemusí být nepoužitelné.
Rostliny rozmarýnu se běžně pěstují v bylinkových zahrádkách nebo květináčích a sklízejí se pro své aromatické listy a nezaměnitelnou chuť. Sklizeň a péče o rostlinu má i svá úskalí a je dobré vědět, jak na to.