Balzamikový ocet patří mezi nejznámějších dochucovadla na světě. Lidé ho konzumují v salátech, ale i na burgerech či v unikátních jídlech michelinských kuchařů.
Výroba toho nejlepšího je v italské Modeně, kde se aceto balsamico tradicionale připravuje 12 let, než skončí na jídelním stole nebo v kuchyni. Výroba speciálního extra Vecchia potom trvá nejméně 25 let.
Vzhledem k pečlivému řemeslnému výrobnímu procesu tradičního balzamikového octa jsou zásoby omezené a bývá poměrně drahý. A tak, jak po něm od počátku 80. let rostla celosvětová poptávka, explodoval trh s napodobeninami balzamikového octa, které jsou pro konzumenty zajímavé hlavně cenou. Napodobování originální značky se stalo velkým byznysem a jen v roce 2019 při akci Interpolu bylo v Itálii zabaveno 9 tisíc tun rozdrcených hroznů určených k výrobě falešného balzamikového octa.
Tradiční balzamikový ocet ze dvou italských provincií Modena a Reggio se vyrábí z odrůd vinné révy pěstovaných v mírně vápenaté půdě provincií. K samotné výrobě slouží vařený mošt nebo drcená hroznová šťáva včetně slupky, stonku a semen. Ocet postupně zraje po desetiletí v aromatických dřevěných sudech známých jako batteria. Tento pomalý proces se odehrává v acetaia, matně osvětleném podkroví, kde je zima v zimě a teplo v létě, a tato změna teploty je klíčem k voňavé, tmavé a husté tekutině s dokonalou rovnováhou sladkých a štiplavých chutí.
V roce 1860 Francesco Agazzotti, modenský šlechtic a milovník balzamika, napsal v dopise svému příteli Pio Fabrianimu podrobnou zprávu o výrobě tradičního balzamikového octa v Modeně. Tento dokument je základem metody, která se dnes používá k výrobě produktu s chráněným označením původu. Aceto balsamico patří k symbolům italské řemeslné gastronomie.
Tradiční balzamikový ocet je tak drahý, že se podává po kapkách. Cena pouhé 100ml lahvičky začíná na 125 €. Produkce regionu je omezena pouze na cca 8 000 litrů ročně. Na trhu se proto daří padělkům a produktům nízké kvality.
Balzamikový ocet, který není označen jako "tradizionale" (tradiční), je směs vinného octa a hroznového moštu, vyrobená z hroznů bez konkrétní provenience a zraje jen několik měsíců v dřevěných nebo ocelových sudech.
V pozdním podzimu se sklízejí střapce zralých hroznů Trebbiano, které se přinášejí do acetaia, kde se očistí, odšťavní a uvaří na tmavou, sametovou tekutinu. Když se uvařená hroznová šťáva nalije do sudů, divoké kvasinky vznášející se ve vzduchu spontánně zahájí fermentaci, čímž se stává velmi mírně alkoholickou. Divoké i přidané kvasinky se namnoží a pomalu přeměňuje šťávu na sirup s živou kyselostí a svěžím, ovocným základem, připomínajícím hrozny a nádechem dřeva.
Transformace probíhá ve všech čtyřech ročních obdobích, takže péče o balsamikové sudy je nepřetržitým úkolem. Odborníci používají senzorické podněty, jako je vůně a chuť, aby pomalu regulovali acetobakteriální kmeny, které mohou přežít vysoké koncentrace cukru v sudech a vysoké teplotní rozdíly typické pro podkroví. Celý proces "zrání je dost komplikovaný, dochází k odpařování a doplňování tekutin vždy na jaře, když je ještě chladný vzduch.
Postupně se z větších sudů doplňuje kapalina do těch menších až jsou nakonec ty největší sudy připravené pro další hroznový mošt.
Odpařováním tekutina houstne díky množství cukrů. Pouze z těch nejmenších sudů se stáčí tradiční balzamikový ocet, který zraje minimálně 12 let.
Při stavbě sudů se používají různá aromatická tvrdá dřeva jako dub, kaštan, jasan, jalovec a třešeň a ovocná dřeva jako moruše, jablko, akát a hruška, což významně přispívá k buketu vůní balsamika. Tvar a velikost sudů maximalizuje povrch dřeva v kontaktu s octem, což umožňuje výměnu chutí a vůní mezi dřevem a octem.
Sudy se nikdy nevyprazdňují úplně, a tak se vždy trocha vzácné tekutiny smíchá s novou várkou. Dělá se to tak už od roku 1850.
Pravý balsamico je plněný do lahví z čirého skla po 100 ml a opatřen pečetí.
Modenský ocet byl považován za prémiový artikl a panovníci a potentáti si ho dávali jako dárky. Modenská šlechta s ním aktivně obchodovala.
Klimatické změny ovlivňují italské vinařství, protože roční období se vyznačují předčasnými dešti a mrazy a léta jsou stále teplejší. Výsledkem je, že hrozny jsou nepředvídatelně sladší s nízkou kyselostí a jsou méně chuťové. Kromě toho místní zákony o hospodaření v lesích omezily používání exotických dřevin, jako je jalovec a moruše používaných k výrobě sudů.
Přesto malovýrobci v tradici pokračují a kdo ochutná pravý balzamikový ocet, ten rozdíl pochopí.
zdroj: https://www.bbc.com/travel/article/20231024-why-your-balsamic-vinegar-is-likely-fake
Šalotka je velice jemná a chutná zelenina, která však kvůli dostupnosti stále zůstává upozaděná za cibulí, kterou najdete v regálech i těch nejzastrčenějších obchodů s potravinami. Malé cibulky šalotky dodávají okouzlující cibulovo-česnekovou chuť a vůni všem druhům pokrmů.
Květák je v české kuchyni doma. Nejlépe chutná ten, který je vypěstovaný v naší zemi. Nejlepší ceny najdete v sezóně na tržištích. S trochou nadšení si ho můžete vypěstovat i na zahrádce. Výhodou receptu je skutečnost, že vlastní výpěstek nemusí být extra krásný a růžičky mohou být žluté a ne tak pevné.
Udělat Parmigiano Reggiano je umění. Vyžaduje to správné ingredience, zručnost mistra sýraře a velkou trpělivost. Doma ho nikdy nevyrobíte, ale i přes vysokou cenu si ho dopřávají miliony lidí. K ochucení jídla ho stačí opravdu špetka.
V každé moderní kuchyni nechybí alobal. Někdo ho využívá více, protože si usnadní mytí použitého nádobí, zkrátí dobu přípravy jídla, dokáže zamezit stříkání tuku, udrží marinádu v mase, zamezí spálení pokrmu na povrchu, nahradí pokličku, zefektivní grilování.
Natvrdo uvařit vejce trvá pár minut. Vejce jsou často považovaná za praktickou potravinu na cesty, protože mají výbornou výživnou hodnotu a uvařená vydrží v dobré konzumní kvalitě několik dní. Ale víte přesně, jak je to doopravdy?