Byli to křižáci ve 12. a 13. století, kdo přivezl šalotku do Evropy. Rostlina je ve skutečnosti původem z Asie, ale její použití se rozšířilo po celém východním Středomoří.
Šalotka obsahuje bílkoviny a je bohatá na draslík, hořčík, vápník, a dokonce i vitamín C. Aby z ní byl co největší užitek, je lepší ji konzumovat syrovou. Zásoba vitamínů A a B je také dobrá. Je podobná cibuli, ale její chuť je jemnější, proto je konzumace v syrovém stavu přijatelná. Obsahuje více cukru než klasická cibule, a proto je sladší.
Je menší, ale také zúženější než cibule. Šalotky je více druhů, od fialové až po šedou, žlutou, bílou, červenou, hnědou a purpurově zelenou.
Šalotka byla Ovidiem zmíněna jako afrodiziakum. Dnes je ceněná především pro své antioxidační vlastnosti dané aminokyselinami a flavonoidy.
Používá se k prevenci hypertenze a jako přírodní antibiotikum. Je také diuretikum a má silný dezinfekční účinek. V Indii se používá k léčbě bolestí v krku šalotka s cukrem. Konzumace se doporučuje také těm, kdo trpí cukrovkou, protože udržuje hladinu cukru v krvi pod kontrolou. Pokud je konzumována pravidelně, zlepšuje krevní oběh.
Její blahodárné vlastnosti jsou dány přítomností stopových prvků včetně křemíku, který je užitečný pro boj s osteoporózou a posiluje vlasy a nehty. Přítomnost kyseliny listové je také vhodná pro těhotné ženy.
Šalotka se pěstuje snadněji než cibule, zejména díky své schopnosti odolávat bakteriím a škůdcům. V každém případě upřednostňujte minerální hnojivo před organickým, což činí rostlinu křehčí. Obecně dává přednost mírnému podnebí.
Upřednostňuje písčité a dobře odvodněné půdy. Záhon by měl být připravený s předstihem, protože upřednostňuje slehlejší půdu. Kvalita půdy má vliv na úrodu. Nejméně vám naroste ve studené, hodně těžké a mokré půdě. Zavlažování by mělo být prováděno zejména mezi květnem a červnem.
Pokud se rostlinám bude dařit, cibule má většinou velikost kolem 4 cm. V jednom trsu roste 5-9 cibulí, pokud jde o pěstování ze sadby. Tu vybírejte pečlivě. Sadba by měla být tvrdá a s nepoškozeným povrchem. Ze semen sklízíte jednotlivé cibule, ne trsy.
Vhodnou dobou pro výsadbu je konec zimy a začátek jara. Pokud to nestihnete do konce března, výnosy budou menší. Mrazů se bát nemusíte. Do -10°C se sadbě nic nestane. Před výsadbou se doporučuje moření proti houbovým chorobám. Do půdy se cibule zastrčí ze ¾. Pokud je půda tvrdší, je lepší udělat předem důlek, aby se cibulka nepoškodila. Ze záhonu by měly zůstat koukat špičky. Je třeba pečlivě každou cibulku prohlédnout a zasadit správným směrem (podpučí s kořínky patří dolů). Pro pohodlnou údržbu záhonu by měly být řádky vzdálené 30 cm a jednotlivé cibule v řádku by měly mít mezeru 15 cm.
Ze sadby můžete už za dva měsíce sklízet první cibulky. Ke konzumaci je vhodná a zdravá i zelená nať. Kompletně se záhon sklidí, když začne polehávat nať. To závisí hodně na počasí a na rychlosti, jakou cibule narostly. Většinou je to 3-4 měsíce. Cibule se nechá zaschnout, odstraní se šetrně přebytečná nať a kořínky a uskladní se v suchu a chladnu. Výhodou šalotky je, že nezačne zjara v komoře rašit. V optimální kvalitě se tedy může používat až do další sklizně.
Lze použít i listy šalotky, nasekané jako pažitku. Cibule se konzumuje především syrová, obvykle v pomazánkách a salátech. Je jemná, voní čerstvostí a nemá tak pronikavou vůni jako klasická cibule. Právě kvůli menší výraznosti vůně ji lidé používají i k vaření, kdy sice ztratí mnoho užitečných látek, stále je ale zdrojem chuti. Vhodná je jako základ pro rizota, do polévek, omelet a omáček.
autorský text
Šampaňské je vrcholný slavnostní nápoj. Používá se k přípitku novomanželům, k oslavě úspěchů a k mimořádným milníkům v životě člověka. Velká část jeho přitažlivosti je způsobena bublinami, které se tvoří, když je láhev odzátkována.
"Švýcarský sýr" se svými ikonickými otvory je známý po celém světě, ale pravý ementál je ručně vyráběný, pečlivě kontrolovaný produkt. Samozřejmě existuje mnoho levnějších napodobenin.
Tolik oblíbené dochucovadlo je všudypřítomné po celém Japonsku a ve světě. Málokdo ale ví o starověkém původu svatého grálu japonské kuchyně.
Mikrovlnné trouby hrají v mnoha domácnostech důležitou roli při ohřevu nebo samotné přípravě jídla. Bohužel ani dnes ještě není všem jasné, jak správně mikrovlnnou troubu používat.
Před dvěma tisíci lety ještě nebylo vidět ovesná pole zdobící horizont severovýchodního Skotska. Když tam však Římané v 1. století n. l. dovezli oves, aby se postarali o své koně, nevědomky zaseli do půdy "národní dědictví".