Byli to křižáci ve 12. a 13. století, kdo přivezl šalotku do Evropy. Rostlina je ve skutečnosti původem z Asie, ale její použití se rozšířilo po celém východním Středomoří.
Šalotka obsahuje bílkoviny a je bohatá na draslík, hořčík, vápník, a dokonce i vitamín C. Aby z ní byl co největší užitek, je lepší ji konzumovat syrovou. Zásoba vitamínů A a B je také dobrá. Je podobná cibuli, ale její chuť je jemnější, proto je konzumace v syrovém stavu přijatelná. Obsahuje více cukru než klasická cibule, a proto je sladší.
Je menší, ale také zúženější než cibule. Šalotky je více druhů, od fialové až po šedou, žlutou, bílou, červenou, hnědou a purpurově zelenou.
Šalotka byla Ovidiem zmíněna jako afrodiziakum. Dnes je ceněná především pro své antioxidační vlastnosti dané aminokyselinami a flavonoidy.
Používá se k prevenci hypertenze a jako přírodní antibiotikum. Je také diuretikum a má silný dezinfekční účinek. V Indii se používá k léčbě bolestí v krku šalotka s cukrem. Konzumace se doporučuje také těm, kdo trpí cukrovkou, protože udržuje hladinu cukru v krvi pod kontrolou. Pokud je konzumována pravidelně, zlepšuje krevní oběh.
Její blahodárné vlastnosti jsou dány přítomností stopových prvků včetně křemíku, který je užitečný pro boj s osteoporózou a posiluje vlasy a nehty. Přítomnost kyseliny listové je také vhodná pro těhotné ženy.
Šalotka se pěstuje snadněji než cibule, zejména díky své schopnosti odolávat bakteriím a škůdcům. V každém případě upřednostňujte minerální hnojivo před organickým, což činí rostlinu křehčí. Obecně dává přednost mírnému podnebí.
Upřednostňuje písčité a dobře odvodněné půdy. Záhon by měl být připravený s předstihem, protože upřednostňuje slehlejší půdu. Kvalita půdy má vliv na úrodu. Nejméně vám naroste ve studené, hodně těžké a mokré půdě. Zavlažování by mělo být prováděno zejména mezi květnem a červnem.
Pokud se rostlinám bude dařit, cibule má většinou velikost kolem 4 cm. V jednom trsu roste 5-9 cibulí, pokud jde o pěstování ze sadby. Tu vybírejte pečlivě. Sadba by měla být tvrdá a s nepoškozeným povrchem. Ze semen sklízíte jednotlivé cibule, ne trsy.
Vhodnou dobou pro výsadbu je konec zimy a začátek jara. Pokud to nestihnete do konce března, výnosy budou menší. Mrazů se bát nemusíte. Do -10°C se sadbě nic nestane. Před výsadbou se doporučuje moření proti houbovým chorobám. Do půdy se cibule zastrčí ze ¾. Pokud je půda tvrdší, je lepší udělat předem důlek, aby se cibulka nepoškodila. Ze záhonu by měly zůstat koukat špičky. Je třeba pečlivě každou cibulku prohlédnout a zasadit správným směrem (podpučí s kořínky patří dolů). Pro pohodlnou údržbu záhonu by měly být řádky vzdálené 30 cm a jednotlivé cibule v řádku by měly mít mezeru 15 cm.
Ze sadby můžete už za dva měsíce sklízet první cibulky. Ke konzumaci je vhodná a zdravá i zelená nať. Kompletně se záhon sklidí, když začne polehávat nať. To závisí hodně na počasí a na rychlosti, jakou cibule narostly. Většinou je to 3-4 měsíce. Cibule se nechá zaschnout, odstraní se šetrně přebytečná nať a kořínky a uskladní se v suchu a chladnu. Výhodou šalotky je, že nezačne zjara v komoře rašit. V optimální kvalitě se tedy může používat až do další sklizně.
Lze použít i listy šalotky, nasekané jako pažitku. Cibule se konzumuje především syrová, obvykle v pomazánkách a salátech. Je jemná, voní čerstvostí a nemá tak pronikavou vůni jako klasická cibule. Právě kvůli menší výraznosti vůně ji lidé používají i k vaření, kdy sice ztratí mnoho užitečných látek, stále je ale zdrojem chuti. Vhodná je jako základ pro rizota, do polévek, omelet a omáček.
autorský text
Květák je v české kuchyni doma. Nejlépe chutná ten, který je vypěstovaný v naší zemi. Nejlepší ceny najdete v sezóně na tržištích. S trochou nadšení si ho můžete vypěstovat i na zahrádce. Výhodou receptu je skutečnost, že vlastní výpěstek nemusí být extra krásný a růžičky mohou být žluté a ne tak pevné.
Udělat Parmigiano Reggiano je umění. Vyžaduje to správné ingredience, zručnost mistra sýraře a velkou trpělivost. Doma ho nikdy nevyrobíte, ale i přes vysokou cenu si ho dopřávají miliony lidí. K ochucení jídla ho stačí opravdu špetka.
V každé moderní kuchyni nechybí alobal. Někdo ho využívá více, protože si usnadní mytí použitého nádobí, zkrátí dobu přípravy jídla, dokáže zamezit stříkání tuku, udrží marinádu v mase, zamezí spálení pokrmu na povrchu, nahradí pokličku, zefektivní grilování.
Natvrdo uvařit vejce trvá pár minut. Vejce jsou často považovaná za praktickou potravinu na cesty, protože mají výbornou výživnou hodnotu a uvařená vydrží v dobré konzumní kvalitě několik dní. Ale víte přesně, jak je to doopravdy?
Kdo by nezažil tu první touhu po nových bramborách. Jíme je rádi. Třeba se smaženým květákem a s podmáslím je to gastronomický sen. Malou ochutnávku raných brambor si může vypěstovat i domu a bez obav, že by vám rostliny pomrzly.