Pár tipů, jak se orientovat při výběru kvalitních hrnců a pánví, které mohou být někdy i poměrně zásadní investicí. Proto je třeba vybírat kvalitní, a především zdravotně nezávadné materiály, ze kterých nádobí je.
Některé materiály, které možná máte v kuchyni i vy, nemusí být úplně ideální a neobstojí ani argument, že je to rodinný poklad už po tři generace. Zdraví začíná od toho, co jíme, pijeme a dýcháme.
Přestože je už léta používaný v tradičních nepřilnavých pánvích, už roky se mluví o tom, že při přehřátí uvolňuje plyn bez zápachu, který může způsobit nemoci plic.
V případě poškrábání nebo opotřebení starého nádobí, povrch uvolňuje PFOA, znečišťující látku, zakázanou Evropskou unií, toxickou pro játra a štítnou žlázu. Dlouhodobé požívání starého nádobí s narušenou vrstvou teflonu, je spojováno s rozvojem rakoviny, nízkou porodní váhou dětí, s abnormální funkcí štítné žlázy, zánětem jater, reprodukčními problémy a imunitní dysfunkcí.
Tento materiál je běžně používaný pro výrobu nádobí, protože se rychle a rovnoměrně zahřívá. V poslední době se ale jeho popularita snížila především kvůli zprávám o jeho škodlivosti. Byl také označený za možnou příčinu problémů navázaných na kolitidu a vředy. Dokonce je spojovaný s možným vznikem Alzheimerovy choroby.
Žádné studie však takové souvislost nepotvrdily. Hliník dnes moderní a kvalitní značky stále používají, ale většinou ho kombinují s jinými materiály, aby využily jeho výborné tepelné vlastnosti a zároveň ho pro použití překryly jiným materiálem, který zabrání styku hliníku s potravinami.
Poměrně rozumnější studie připouští, že se hliník z nádobí uvolňuje, ale je to v tak malém množství, že to na zdraví nemá vliv. Pouze se doporučuje nepoužívat ho pro vaření kyselých potravin, protože kyselost zvyšuje uvolňované množství do připravovaného pokrmu.
Jde určitě o jeden z nejbezpečnějších materiálů. Je ale jistější spolehnout se na kvalitní značky, a to i v případě keramických povrchů pánví. Levné keramické zboží může mít olovo v glazuře nebo mohou být použité zdraví škodlivé barvy.
Ani nerezová ocel nebyla ušetřena kritiky a podle řady studií může toto nádobí být nevhodné pro alergiky. Na druhé straně ovšem řada alergiků toto nádobí používá. Potencionálním nebezpečím může být uvolňování chromu a niklu, ale v zanedbatelném množství.
Měděné nádoby se na nás směje z magazínů, kde je používáno jako dekorace pro kuchyně snů. Toto nádobí také doporučují kuchaří, protože se v něm opravdu dobře vaří. Je to ale hodně drahé zboží, a navíc rozhodně má i náročnější údržbu a nepatří nikdy do myčky.
Pokud už padne volba na tuto parádu, která zdobila zámecké kuchyně, měděné nádobí má svou přirozenou podobu pouze z vnější strana a uvnitř nádoby musí být měď potažena jiným materiálem. Při styku s potravinami je jedovatá a v historii je řada zdokumentovaných případů otravy měděnkou, která vzniká při oxidaci mědi. Nerezové nádobí, které není určeno jen pro dekoraci, musí mít vrstvu z nerezu, cínu, teflonu. Dříve se v zemích, kde má toto nádobí tradici, nechávali měděné hrnce znovu pocínovat, když byl ochranný povrch poškozený.
Borosilikátové sklo je jasným vítězem, pokud jde o zdraví. Je však velice špatným vodičem tepla. Jeho další nevýhodou je, že se využívá jen v troubě a dá se rozbít. Pří práci s ním je také nutné dodržovat některé zásady, jako nedávat ledovou nádobu do horké trouby nebo nepodlévat horký pokrm studenou vodou.
K jeho dalším výhodám patří možnost mytí v myčce a snadné ruční mytí. Stačí nechat nádobí chvíli odmočit.
Litina je dalším z materiálů, na který se trochu zapomnělo a dnes se nám vrací. Jeho výhodou je univerzální použití na všechny typy sporáků, včetně indukce a používá se i v troubě, jak na pečení masa, tak třeba i na pečení domácího chleba. (Použití v troubě samozřejmě neplatí pro nádobí s dřevěnou rukojetí, která nejde odejmout.)
Litina velice dobře akumuluje teplo, vaření je tedy úspornější a také udrží dlouho po uvaření pokrm teplý. Je považovaná za velice zdravý materiál, který nic neuvolňuje do jídla a pokrmy jsou velmi chutné. Jde o velice trvanlivý materiál, který je běžným použitím prakticky nezničitelný.
Za nevýhodu se považuje vyšší hmotnost nádobí a ve většině případů výrobce doporučuje šetrné ruční mytí.
autorský text
Květák je v české kuchyni doma. Nejlépe chutná ten, který je vypěstovaný v naší zemi. Nejlepší ceny najdete v sezóně na tržištích. S trochou nadšení si ho můžete vypěstovat i na zahrádce. Výhodou receptu je skutečnost, že vlastní výpěstek nemusí být extra krásný a růžičky mohou být žluté a ne tak pevné.
Udělat Parmigiano Reggiano je umění. Vyžaduje to správné ingredience, zručnost mistra sýraře a velkou trpělivost. Doma ho nikdy nevyrobíte, ale i přes vysokou cenu si ho dopřávají miliony lidí. K ochucení jídla ho stačí opravdu špetka.
V každé moderní kuchyni nechybí alobal. Někdo ho využívá více, protože si usnadní mytí použitého nádobí, zkrátí dobu přípravy jídla, dokáže zamezit stříkání tuku, udrží marinádu v mase, zamezí spálení pokrmu na povrchu, nahradí pokličku, zefektivní grilování.
Natvrdo uvařit vejce trvá pár minut. Vejce jsou často považovaná za praktickou potravinu na cesty, protože mají výbornou výživnou hodnotu a uvařená vydrží v dobré konzumní kvalitě několik dní. Ale víte přesně, jak je to doopravdy?
Kdo by nezažil tu první touhu po nových bramborách. Jíme je rádi. Třeba se smaženým květákem a s podmáslím je to gastronomický sen. Malou ochutnávku raných brambor si může vypěstovat i domu a bez obav, že by vám rostliny pomrzly.
Pěstování rostlin ze semene je pro milovníky zahradničení obzvláště obohacující. Není nic uspokojivějšího než si každé ráno prohlédnout své malé království nových výhonků.